Paul Kariya Biography
Paul
Tetsuhiko Kariya (born October 16, 1974) is a Canadian former
professional ice hockey winger who played 15 seasons in the National
Hockey League (NHL). Known as a skilled and fast-skating offensive
player, he played in the NHL for the Mighty Ducks of Anaheim, Colorado
Avalanche, Nashville Predators and St. Louis Blues.
After
a two-year career with the Penticton Panthers, in which he was named
Canadian Junior A Player of the Year in 1992, Kariya joined the college
ranks with the University of Maine's Black Bears men's ice hockey team.
In his freshman year, he received the Hobey Baker Award while leading
his team to the 1993 NCAA title. Selected fourth overall in the 1993 NHL
Entry Draft by the Mighty Ducks, he joined the team in 1994-95 and was
named to the NHL All-Rookie Team.
During
his nine-year tenure with Anaheim, Kariya formed an effective duo with
fellow winger Teemu Selänne that helped him to three NHL First All-Star
Team distinctions, while also finishing as the first runner-up for the
Hart Memorial Trophy in 1997. Not an aggressive player, he won
back-to-back Lady Byng Trophies in 1996 and 1997 as the League's most
gentlemanly player. Serving as a captain for seven seasons, he led the
Mighty Ducks to the 2003 Stanley Cup Final, where they lost to the New
Jersey Devils in seven games.
After
a single-season stint with the Avalanche for the purpose of reuniting
with Selänne, who had previously been traded away from Anaheim, Kariya
signed with the Predators in August 2005. He played two seasons in
Nashville, setting team records for assists and points scored in a
single-season in 2005-06. Kariya then finished his career playing three
seasons with the Blues.
Internationally,
Kariya represented Canada on numerous stages and at different levels.
He won gold at the 1993 World Junior Championships, his second
appearance at the tournament. He made his first appearance at the Winter
Olympics in 1994 as an amateur, winning silver. Eight years later, he
helped Canada win gold at the Winter Olympics in Salt Lake City. In
between Olympic appearances, he won gold and silver at the 1994 and 1996
World Championships, respectively.
Throughout
his NHL career, Kariya struggled with concussions, which eventually
forced his retirement in June 2011 after sitting out the 2010-11 season
because of post-concussion syndrome. Psychiatrist Daniel Amen provided
diagnosis and therapy for Kariya, advising him to retire as a
professional, which he did.
In June 2017, Kariya was voted into the Hockey Hall of Fame. His number was retired by the Ducks on October 21, 2018.
Paul Kariya Biografie
Paul Tetsuhiko Kariya (* 16. října 1974 ve Vancouveru, Britská Kolumbie, Kanada) je bývalý vynikající kanadský profesionální hokejista. Během své kariéry v nejslavnější lize světa oblékal dresy Mighty Ducks of Anaheim, Colorado Avalanche, Nashville Predators a St. Louis Blues. Svůj poslední zápas odehrál v sezoně 2009-10 v barvách St. Louis. 29. června 2011 pak ohlásil odchod do hokejového důchodu.
Anaheim Mighty Ducks
Mighty Ducks of Anaheim si vybral Kariyu jako svojí historicky první volbu v draftu v roce 1993. Následující sezonu ještě Kariya nastupoval v univerzitní soutěži za Maine a také hrál a za kanadskou reprezentaci. V NHL si odbyl premiéru ve zkrácené sezoně 1994/95. V průběhu sezony 1995/96 přišel do mužstva Fin Teemu Selänne, se kterým vytvořil Kariya jednu z nejnebezpečnějších dvojic v celé lize.
Kariya hrál kromě úvodu ročníku 1997-98, kdy se nedohodl na podmínkách smlouvy, za Mighty Ducks až do sezony 2002-03. Tehdy se Anaheim již bez Selänneho dostal poprvé do finále Stanley Cupu, kde podlehl New Jersey Devils v těsném poměru 4:3 na zápasy. Po tomto zklamání Kariya klub opustil.
Colorado Avalanche, Nashville Predators a St. Louis Blues
Před sezonou 2003-04 zamířil Kariya za Selännem do Colorado Avalanche. Nepříliš vydařené angažmá trvalo ale jen jednu sezonu, protože po výluce NHL nastupoval v letech 2005 - 2007 za Nashville Predators.
Poslední tři roky odehrál v St. Louis Blues. Za svůj poslední klub nenastoupil v playoff, v letech 2008 a 2010 se do něj Blues nekvalifikovali a v sezoně 2008-09 jej vyřadilo zranění. V létě 2010 ohlásil roční přestávku kvůli následkům otřesu mozku, ovšem o rok později místo návratu oznámil definitivní konec kariéry.
Reprezentace
Kariya nastoupil za Kanadu na juniorském mistrovství světa v letech 1992 v Německu a 1993 ve Finsku. Šampionát v roce 1993 ve Švédsku celek ze země javorového listu vyhrál. Na turnaji v mužské kategorii se poprvé představil při mistrovství světa 1993 v Německu, kde na Kanadu zbylo čtvrté místo.
Významný pro něj byl rok 1994. V únoru se zúčastnil Olympijských her v Lillehammeru, odkud si Kanaďané po finálové porážce na nájezdy od Švédska odvezli stříbrné medaile. Sám Kariya se do historie finále zapsal jako hráč, kterému brankář Tommy Salo zlikvidoval rozhodujícím zákrokem poslední nájezdový pokus. Na jaře se pak stal mistrem světa, když reprezentoval na mistrovství světa v Itálii.
Na mistrovství světa se vydal ještě jednou - v roce 1996 se zúčastnil šampionátu v Rakousku, kde Kanada podlehla ve finále České republice. O start na olympijských hrách v Naganu přišel kvůli zranění. Naposledy se objevil v kanadské reprezentaci v roce 2002, kdy se svými spoluhráči slavil zlato na olympijských hrách v Salt Lake City.
Individuální trofeje a úspěchy
Univerzitní: Hobey Baker Memorial Award - 1993 • První All Star tým šampionátu NCAA - 1993.
NHL: Lady Byng Memorial Trophy - 1996, 1997 • První All Star tým - 1996, 1997, 1999 • Druhý All Star tým - 2000, 2003 • All Rookie tým - 1995 • Účastník Utkání hvězd NHL - 1996, 1997, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003.
Mezinárodní: All Star tým MS 20 - 1993 • All Star tým MS - 1994, 1996 • ZOH - zlato 2002, stříbro 1994 • MS - zlato 1994, stříbro 1996 • MSJ - zlato 1993.
Sourozenci
O tři roky mladší bratr Steve Kariya hrával stejně jako bratr za univerzitu v Maine. V letech 1999-2002 sehrál 65 utkání v dresu celku NHL Vancouver Canucks. Mimo to působil v několika klubech AHL, švédské a finské ligy, svou poslední sezonu 2009-10 odehrál za JYP Jyväskylä. Stejně jako Paul byl levé křídlo.
O sedm let mladší bratr Martin Kariya rovněž hrál za celek univerzity z Maine. V NHL nikdy nenastoupil a ani nebyl draftován. Ovšem okusil jiné soutěže - AHL, Kontinentální hokejovou ligu, Asijskou hokejovou ligu a také norskou, finskou a švýcarskou nejvyšší soutěž. Kariéru ukončil v roce 2012.
O pět let mladší sestra Noriko Kariyová je profesionální boxerkou. Rovněž studovala univerzitu v Maine.